Co fyzioterapeut zmůže a co už ne?

Když vezmeme téma tak zvaně od podlahy a budeme se věnovat tomu, co fyzioterapeut zmůže, musíme si nejprve definovat, kdo fyzioterapeut je a jaká legislativa ho definuje.

Pokud pominu pracovníky při veterinárních klinikách a rehabilitačních centrech, kdy je legislativně odpovědný pouze majitel, který musí splňovat podmínky veterinárního zákona pro příslušný odborný veterinární úkon - v našem případě tedy pro fyzioterapii zvířat, ve kterých je spíše dobré se dívat na odbornost rehabilitačních sestřiček, aneb jaké mají kurzy v oboru rehabilitace zvířat a jak je jejich zaměstnavatel podporuje v profesním rozvoji, bude nás spíše zajímat tak zvaný nezávislý  samostatný fyzioterapeut, aneb OSVČ - osoba samostatně výdělečně činná. Fyzioterapeuta zvířat k provádění fyzioterapie neopravňuje živnostenský zákon, jak si mnoho lidí myslí, ale zákon veterinární 166/1999 Sb.

Skutečnost je nyní až absurdně jednoduchá - fyzioterapie zvířat je definovaná jako odborný veterinární úkon. A odborný veterinární úkon může provádět pouze veterinární lékař a veterinární technik. Tečka. Pro veterinární techniky upravuje legislativa provádění fyzioterapie zvířat (a dalších některých veterinárních úkonů") ve vyhlášce 342/2012 Sb. §18 bod n) a §64 veterinárního zákona. V praxi to znamená, že lidé, kteří vystudují vysokou, střední či vyšší odbornou školu veterinární, mohou provádět fyzioterapii zvířat jako OSVČ.  Zde má zákon "mírný" nedostatek v tom, že veškeré státní instituce, kromě jedné v ČR, které vytvářejí veterinární lékaře a veterinární techniky, tento obor do výukových osnov zatím nezahrnují.

Edit: v druhé polovině roku 2022 vstoupila v platnost novela veterinárního zákona, do které je vložen i odstavec přímo o fyzioterapii zvířat, který jen velmi mírně rozevírá nůžky osob, které mohou samostatně podnikat jako fyzioterapeuti zvířat. Jedná se o §64 d, který konstatuje, KDO může provádět fyzioterapii zvířat. Jedná se o:

1) soukromé veterinární lékaře, soukromé veterinární techniky nebo osoby, které splňují požadavky odborné způsobilosti podle § 59a odst. 1 písm. a) až e) 
(jedná se o SŠ, VOŠ nebo VŠ oborů souvisejících s výkonem odborné činnosti - fyzioterapie, zejména se jedná o humánní fyzioterapeutické vzdělání, biologie, zootechnika, chovatelství)

2) osoby se středním vzděláním neveterinárního, avšak příbuzného oboru (viz výše kurzíva) je oprávněna provádět fyzioterapii a rehabilitaci malých zvířat pouze v případě, že získá profesní kvalifikaci NSK "Fyzioterapeut a rehabilitační pracovník malých zvířat" 
(velká zvířata zákon neuvažuje, čemuž nerozumíme).

Bohužel, zákon neuvádí, jaké konkrétní odborné činnosti patří do balíku Fyzioterapie a rehabilitace zvířat, čímž může vznikat extrémně velký prostor pro obcházení tohoto zákona a nikterak nedefinuje činnosti, práva, povinnosti a důsledky z nedodržování povinností veterinárních fyzioterapeutů podnikajících jako soukromý veterinární "fyzioterapeut". Neexistuje ani státem kontrolovaná databáze oficiálních fyzioterapeutů. 

Přeložím to tedy do lidštiny - kdokoliv, kdo vystudoval střední, vyšší odbornou nebo vysokou školu veterinární, je legislativně oprávněný provádět fyzioterapii zvířat, nehledě na to, zda skutečně má odborné znalosti v oboru fyzioterapie zvířat, či nikoliv. Je pak samozřejmě odpovědností každého koncového spotřebitele - tedy majitele zvířete - aby sám zjistil, zda má dotyčný člověk legislativní i odbornou vybavenost k provádění výkonu fyzioterapie zvířat. Ta jedna jediná výjimka v ČR jsou absolventi oboru Veterinární asistent - fyzioterapeut zvířat na VOŠ v Boskovicích, kde studenti získají nejen vyšší odborné veterinární vzdělání, ale i vzdělání konkrétně cílené na fyzioterapii zvířat. V České republice to je do této chvíle naprostý unikát. Pokud by to prozatím nebylo jasné, fyzioterapie zvířat nespadá pod živnostenský zákon, ale pod zákon veterinární. Samostatné veterinární fyzioterapeuty tedy schvaluje a registruje příslušná krajská veterinární správa.

Aby to nebylo tak jednoduché!

Do hry poslední dobou vstupuje projekt Národní soustavy kvalifikací, která obecně říká: "pokud si myslíš, že máš dostatečné znalosti a praktické dovednosti na provádění odborné činnosti, na kterou ale nemáš vzdělání, udělej si tak zvanou Autorizovanou zkoušku pro daný konkrétní obor - v našem případě obor Fyzioterapeut a rehabilitační pracovník malých zvířat - a můžeš činnost vykonávat. To otevírá dveře mnoha slibným akcím, které garantují, že po úspěšném splnění Autorizované zkoušky (nikoliv kurzu jako takového!) máte potvrzení ministerstva zemědělství, který vás opravňuje provádět fyzioterapii zvířat jako OSVČ. Toto je ale velký omyl! Sama Národní soustava kvalifikací ve svých "Pokynech k realizaci zkoušky" píše, že "Pro samostatný výkon povolání je třeba splňovat podmínky zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, stanovené v §59 k odborné způsobilosti, v aktuálním znění." Tedy - jsi veterinární lékař nebo veterinární technik? Pak ano, můžeš tuto činnost vykonávat jako OSVČ. Pak ale úplně nepotřebuješ certifikát o Autorizované zkoušce. Toto je nyní malinko zmatek.

Co tedy znamená Autorizovaná zkouška v rámci Národní soustavy kvalifikací v kvalifikaci

Fyzioterapeut a rehabilitační pracovník malých zvířat? Znamená to, že je úspěšný absolvent zvýhodněn na trhu práce, ale rozhodně to neznamená, že pouze na základě této zkoušky může samostatně jako OSVČ provozovat rehabilitaci a fyzioterapii zvířat, pokud není registrovaný jako soukromý veterinární lékař, nebo soukromý veterinární technik.

Kde jsou kompetence fyzioterapeuta zvířat

To je celkem jednoduché a zde se začínají opět kruhy propojovat. Fyzioterapeut zvířat není kompetentní stanovovat diagnózy zvířete, není kompetentní ani oprávněný popisovat výstupy zobrazovacích metod, ani není oprávněný medikovat pacienty, pokud to není přímo veterinární lékař. Na druhou stranu, pohled na pacienta obou dvou světů (fyzioterapeut vs. veterinární lékař), které by v ideálním případě měly spolupracovat, je diametrálně odlišný při pohledu na stejný problém. Podívejme se například na čéšku. Ortoped vyhodnotí naprosto zdravou čéšku, stupně 0/0, ale fyzioterapeut nalezne mediální blokádu čéšky - tzn. omezený pohyb do jedné strany. Co je pro ortopeda normální, nemusí být normální pro fyzioterapeuta. Nicméně v oboru fyzioterapie zvířat je potřeba vždy respektovat hranice, které fyzioterapeut nesmí překročit. Příjde-li tedy pacient, který s největší pravděpodobností má například částečnou rupturu předního křížového vazu v koleni, není to fyzioterapeut, který vynese diagnózu, ale pošle s podezřením na problém v koleni specialistovi ortopedovi.

Zásadnější téma jsou neurologické problémy, kdy majitelé psů často raději vyhledají nejdříve "alternativní" cestu, třeba rehabilitaci. V takovém případě je ale zcela zásadní referovat co nejdříve neurologovi, než riskovat metodu "pokus/omyl". V případě, že má medicína co nabídnout (diagnostika/chirurgie/medikace), je vždy veterinární řešení prioritou. Na druhou stranu ve chvíli, kdy proběhla chirurgie například při výhřezu disku a pacient stále nechodí, je logické ho referovat na rehabilitační pracoviště, protože medicína takovému pacientovi už nemá moc co nabídnout. Rehabilitace ale umí i takového beznadějného pacienta postavit zpět na nohy. Respekt a spolupráce veterinární medicíny a veterinární fyzioterapie je zaručený benefit pro pacienta. A o to tady snad jde prioritně všem.

Leze fyzioterapie zvířat veterinářům do zelí?

To by v žádném případě neměla dělat. Nemělo by se stát, že váš fyzioterapeut kdykoliv ochotně a rád zavede téma na zpochybňování či pomlouvání práce svých kolegů nebo veterinárních lékařů. Toto je nyní moderní trend a já bych ráda apelovala na všechny, aby tento trend nepodporovali. Ono "podrbat" si někde stranou je už česká klasika. Proč ne, ale řešit a hodnotit práci kolegů nebo práci veterinárních lékařů bezprostředně před klientem je naprosto a zásadně neprofesionální a pro mě naprosto nevhodné. K jednomu výsledku vede tolik cest, kolik fyzioterapeutů jest. Situace tomu ale často nahrává, že by měl možná někdo chuť zkritizovat práci veterináře, proto je potřeba umět komunikovat a vždy se tak zvaně držet svého kopyta. Dám vám jeden příklad za všechny. V obrovském procentu případů řešíme s majiteli zvířat s pohybovými problémy nespecifického charakteru téma břišních jizev. Ukážeme klientovi, jak pacienta asi jizva táhne, proškolíme ho, jak s jizvou pracovat a klient se obvykle začne čílit, proč mu to operující veterinář neřekl, že se má starat o jizvu. To je velmi jednoduché - protože toho veterináře takové souvislosti nikdo nenaučil. To je stejné, jako kdyby chtěl klient po fyzioterapii ještě břišní chirurgii. Každý má ten svůj obor a je velmi žádoucí, aby obory spolupracovaly. Pak se nemůže stát, že někdo někomu poleze "do zelí". Pokud se ale stane situace, že nějaký pseudo terapeut vynese svou vlastní diagnózu a sdělí klientovi "Proč chodíte k ortopedovi, když ten ani nepozná, že váš pes kulhá, protože má zablokovaný krk", pak je samozřejmě problém na spadnutí a logicky takový veterinární lékař si o "rehabilitaci" bude myslet své.

Protikladné příklady fyzioterapie a veterinární medicíny

Obecně platí, že tam, kde často veterinární medicína končí, tam fyzioterapie začíná. Pokud se na to budeme koukat jako na výhodný fakt, nikoliv jako povyšování se jednoho oboru nad druhým, pak z toho plyne konečnému pacientovi obrovské množství výhod. Nejeden ortopedický zákrok, kdy se očekává, že je problém vyřešen, vyžaduje intenzivní následnou péči, aby došlo k obnovení hybnosti postižených kloubů, k regeneraci tkání poškozených chirurgickým výkonem a k přepsání již zafixovaného špatného pohybového vzorce. Nejeden neurologický zákrok, který odstraní kompresi míchy, nevyřeší nezvratné míšní poškození a je potřeba následné rehabilitační péče. Nejedno nespecifické kulhání či ztráta výkonu je klubkem potíží, které veterinární medicína neumí rozmotat, ale fyzioterapie se kouká jinýma očima. Na druhou stranu například utržené koleno či vyšší stupeň luxace čéšky prostě jinak, než chirurgicky nevyřešíte. Zde hraje fyzioterapie až tu následnou, nikoliv primární.

V mnoha případech, kdy medicína nabízí pouze konzervativní léčbu, může rehabilitace problém buď eliminovat do maxima, nebo zcela vyřešit. Jeden z častých příkladů je třeba dysplazie kyčelních kloubů. Pokud už je to skutečně problém, má medicína chirurgické řešení v podobě totální endoprotézy nebo resekce hlavice femuru. V mnoha případech však u pacientů stačí zacílit na silný svalový korzet a specifickou péči o kyčelní kloub, nebo spíše na kyčelní vaz a v mnoha případech je problém vyřešen. Vyřešen ne ve smyslu změny stupně dysplazie, ale ve smyslu výrazné redukce až vymizení klinických potíží, jako je bolestivost, omezený rozsah, kulhání, ztráta ochoty do pohybu a výrazný diskomfort.

Vzhledem k extrémní rychlosti rozvoje tohoto oboru je nyní více než nutné, aby se naučil končený klient - majitel psa - rozlišovat kvalitu nad kvantitou. Aby neočekával, že profesionální fyzioterapeut opraví vše na první dobrou se slovy "bylo to vyhozený, tak jsem to nahodil a už to bude dobrý". Fyzioterapie je pozvolný proces rozmotávání chronických patologií pohybového aparátu a okamžitý trvalý !!! Výsledek za 60 minut práce skutečně není možné očekávat. Rehabilitace je obor, který umožňuje vlastnímu tělu se samo zregenerovat a opravit. Není to TEN fyzioterapeut, kdo problém vyřeší. Je to TEN fyzioterapeut, kdo dá tělu podnět a možnost regenerace, a tím dojde k úlevě či k odstranění potíží. A není to fyzioterapeut, který by se měl stavět nad veterinární medicínu, ale měl by být součástí tak zvané následné péče, nebo případně péče preventivní či paliativní.

Není jednoduché v dnešní době facebookových a webových prezentací, které snesou jakoukoliv, i přikreslenou či smyšlenou informaci, se orientovat na trhu služeb veterinární rehabilitace. Snad tento článek přispěje alespoň částečně k lepšímu pochopení souvislostí, ale i legislativních požadavků pro tento obor.

Tituly, se kterými se nejčastěji můžete v ČR setkat

• CCRP - Certified Canine Rehabilitation Practitioner
  - zahraniční titul fyzioterapeuta psů získaný na základě certifikovaného a celosvětově uznávaného vzdělávání veterinárních fyzioterapeutů, které pořádá americká univerzita The University of Tennessee
• CCFT - Certified Canine Fitness Trainer
  - zahraniční titul trenéra fitness získaný na základě certifikovaného kurzu, který se zaměřuje na kondici, posilování a sportovní výkony. Kurz pořádá The University of Tennessee
• CCRT - Certified Canine Rehabilitation Therapist
  - zahraniční titul fyzioterapeuta psů získaný na základě certifikovaného kurzu, pořádaného americkou vzdělávací agenturou Canine Rehabilitation Instutute
• CSART - Certified Small Animal Rehabilitation Therapist
  - profesní titul získaný na základě ročního certifikovaného kurzu v rámci Školy fyzioterapie zvířat Kateřiny Plačkové, souběžně udělovaný při úspěšném složení Autorizované zkoušky MZ Fyzioterapeut a rehabilitační pracovník malých zvířat
• CertCAAPR - Certified Czech Association Animal Physiotherapy and Rehabilitation
  - profesní titul získaný na základě absolvované Autorizované zkoušky MZ Fyzioterapeut a rehabilitační pracovník malých zvířat, který pořádá Asociace fyzioterapie a rehabilitace zvířat ČR
• CCBW nebo CEBW - Certified Canine (Equine) Body Worker - není titulem fyzioterapeuta zvířat.
  - Jde o zahraniční titul maséra psů nebo koní, získaný na základě kurzu, pořádaného společností Equienergy Ltd. ve Velké Británii